Z třiadvacátýho dne jsem se marně pokoušel několik dní sepsat nějakej přiléhavej záznam, leč prozatím marně. Že by byl prokletý? Nuže dolijme si víno, do třetice všeho dobrého!

"BACHÁÁ CIVILIS....co to kur*a??"
Na dvaadvacáté natáčecí akci jsme zavítali na jedno z nejprofláklejších airsoftových fleků v Praze - na Vápenku. Hrající na nás koukali trochu nechápavě a to ještě nevěděli, že jsme přijeli kopat hrob. Komu? Nechte se překvapit ;). Byla to rychlovka, na scéně jsem byl jenom já.

Tak jsme se opět vrátili na Cibulku. Když zahrnu i akce mimo natáčení Polomrtvého, byli jsme tu už celkem asi po páté :). Byl krásný, zářiový den, což nám paradoxně dost komplikovalo život. Příznivé počasí totiž způsobilo, že bylo obrázekv parku narváno a co chvíli nám někdo lezl do záběru.

Jakou rychlostí dokáže jet dostihový kůň? A auto se zataženou ruční brzdou?
Anebo - dá se z auta jedoucího po poli natočit nějakej použitelnej záběr? To a nejen to jsme zjistili na kulatém, již dvacátém natáčecím dnu, na kterém jsme pracovali s koňačkami od Equus Bohemia.

Opět jsme zavítali do Veltrusského parku - do Egyptského pavilonu. Místo vypadalo stejně krásně jako posledně, až na tu řeknu, která tam posledně rozhodně nebyla.

Výlet naší Polomrtvé rodiny k Alainově věži a co z toho vzešlo.

Článek o natáčení v krásných prostorách hradu Červený Újezd.

O našem předposledním větším natáčení a tom, jak jsme si s ním opět poradili.

Minule mě přivázali ke kůlu, tentokrát na mě posílali zlý psi, zuřivý dav a vzteklýho rytíře. Nebo taknějak. Mrkněte na článek :).

Máme za sebou víkendové meganatáčení na Wothanburgu! Rádi bychom všem moc poděkovali za úžasnou akci a parádní atmosféru, kterou jste nám tam vytvořili!. Rád bych poděkoval hlavně Wothanovi, že nás tu nechal točit a vůbec, že je to tak fajn chlapík. Díky patří i Klárce, která si udělalal maskérskej kurz a udělala nám naprosto nejvíc Evil zombíky :). Díky patří samozřejmě i Terce Řežábkové, díky které jsme nehladověli.

Třináctý natáčecí "den" se nesl v maximálně pohodovém duchu, byla to víceméně taková procházka spojená s natáčením.

Konečně nadešla ona chvíle, kdy se mělo rozhodnout o našem bytí či nebytí...na Wothanburgu samozřejmě. Jak to dopadlo se dočtet v článku

Rok se s rokem sešel a my se opět sešli na již druhém ročníku zatím velice vydařené a oblíbené akce pojmenované "Souboj Malviche s Gauldothem". Tato akce se již tradičně pořádá v zimě na hradozámku v Jindřichově Hradci. Každým ročníkem přibývá nové vybavení, orgranizační zkušenosti a know-how, proto se už všichni moc těšíme na další ročník... No i takhle by se dalo popsat :o). Tento zápis obsahuje i devítiminutové video se sestřihem ze zákulisí natáčení!

Konečně jsme se v počtu natáčecích dnů přehoupli do druhé desítky. A jaký byl ten jedenáctý? Krvavý a drahý.

Páni Krašova nám zapůjčili svůj histerický stan, za což jim patří náš převeliký dík! Také tu s námi spolupracoval zvukař! Bylo to parádní

Podruhé jsme měli na Ranči nedaleko Černolic sraz s Mathyho skupinou. Natáčení bylo spojeno s příjemnou večerní akcí a proměnila se vlastně v takové Dačické setkání.

Riki s Májou se s námi spojili v našem snažení a propůjčili nám dva koníky. Sami též přidali ruce k dílu a tak za jejich pomoci vznikly naše první jezdecké scény.

To se vám jednou takhle romatický výlet do přírody mimoděk změnil v romantický natáčecí den. Ve dvou.

Opět jsme točili s matadorem českého amatérského filmu, Jirkou Pobudou. A aby toho nebylo málo, dokonce nám vyšli vstříc i v nádherném "novodobém" hradu Červený Újezd. Tady jsme to ale bohužel prokaučovali, neb nám někde zakufroval kameraman a přišel se značným zpožděním.

Pavlix měl třeskutnou kocovinu a Mathy šílenou sklerózu. Trpěli lidé před i za kamerou. A jak to dopadlo? Čtěte dál!

Jeden z nejpovedenějších natáčecích dnů se nám zadařil na hradozámku v Jindřichově Hradci. Snad jenom kdyby mi tolik neteklo do škorní...

Naše první davovka. Všichni byli úžasní! Sešla se tu tehdy banda metalistů, kteří měli hrát upíry a skoro jsme jim ani nemuseli říkat, co mají dělat. Dvojrecenze od Kuby a Mathyho

Temná kobka alias umělá zřícenina, pravděpodobně z období romantismu. Ta nám posloužila coby perfektní nekromantské sídlo. Díky fotografce Martince tu vzniklo mimojiné i cosi jako naše logo.

Tehdy jsme odstartovali naše úžasné natáčení a to stylově na hřbitově. Nalovili jsme spoustu diskarnátů, nemrtvé energie a též první polomrtvé záběry. Jenom jsme to za to jedno odpoledne všechno nestihli, a tak se musely konat dotáčky v Mořině

Švéd dotáhnul zajímavou natáčecí lokaci, tak jsme si udělali výlet. Kromě Dědu jsme v Berouně objevili i lehce středověkou restauraci "U Madly", kde dělaj výborný žebírka.