Z třiadvacátýho dne jsem se marně pokoušel několik dní sepsat nějakej přiléhavej záznam, leč prozatím marně. Že by byl prokletej? Nuže dolijme si víno, do třetice všeho dobrého!
Přitom situace při samotném natáčení byla spíš naopak! Všechno nám šlo skoro přímo na ruku. Na Hrádek u Úštěka, též zvaný Helfenburk, jsem zprvu neúspěšně několik dní plašil jakýkoliv kontakt. O svém pachtění jsem si pak poztěžoval na šermu a opět se mi potvrdilo pravidlo: "Nevygooglíš-li něco o některé památce na netu, zeptej se na to Koliika.". Nevím, jakým řízením osudu to bylo, ale náš filmový sir Mardor chodí do antikvariátu, jehož vedoucí je zároveň členem občanského sdružení, které se o Helfenburk stará. Náhoda? Kdepak, to jenom Koliik zná všechny :o). Občas bych chtěl mít alespoň polovic jeho energie (a pamatováka, u všech všudy!) a rozhledu.
Nuže prostory jsme si po pár telefonátech dohodli a na místo vyrazili. Byl to zase příjemnej, takřka rodinnej výlet ve třech (vlastně ve čtyřech, roli dítěte plnilo náše čtyřnohý mimino). Po vydatném obědě kousek od hradu jsme vyrazili napříč obcí Rašovice směr Hrádek u Úštěka. Mimochodem v Rašovicích je mraky i státem chráněných roubenek, které rozhodně stojí za shlédnutí!
Ostatně to Helfenburk taky. Jentak na okraj - všímavý čtenář si jistě všiml, že Hrádku říkám dvěma jmény - ono Helfenburk je, jak jsem pochopil, spíše označení. Helfenburk u Úštěka byl totiž strážní hrad a kdysi hlídal zemskou stezku. Proto je Helfenburků, čili zřejmě "Strážních hradů", v Čechách hned několik.
První pohled od paty Hrádku mi vyrazil dech. Nejzachovalejší a nejviditelnější čístí, je jeho hranatá věž. Ta stojí ještě na vysoké, pískovcové skále. Konečně, jeho krásu už docenili i profesionální filmaři, točila se tu třeba filmová adaptace hry "Dva na koni, jeden na Oslu", film dozajista hodný Vaší ctěné pozornosti.
Na současném vzhledu, respektive stavu Hrádku, se lvím dílem projevila práce občanského sdružení, které se o hrad stará a před kterým tímto smekám a zároveň mu děkuji za vlídné přijetí a milou spolupráci. Kromě toho, že Hrádek udržují, tu i každý víkend (i v zimě!) mají pravidelné služby, aby si mohli návštěvníci hrádek prohlédnout. Na nádvoří přitom vybírají pouze dobrovolné vstupné. Kéž by se nad lidmi jako jsou oni, či třeba spolek přátel památek Červenořečických (kde jsme měli taky točit) zamysleli rýžovníci z Karlštejna nebo Křivoklátu a semtam pustili nějakou korunu...
Nuže ale abych to uzavřel - natáčení scény v osamělé věži (kterou nám celou dobu proudily davy návštěvníků) proběhlo úspěšně, prohlídli jsme si pěkný hrad, rozšířili obzory...a teď už to visí víceméně na mě, na střihačovi. Pár prkotin nám do filmu ještě chybí dotočit, ale kol a kolem si můžem říct - týme, máme natočeno! Teď už to "jenom" poslepovat dohromady.
--Mathy--