1. Natáčecí den - dotáčky (17.9. 2009)

      Co se zdálo jako jednoduchá záležitost a z čeho ve výsledku vyšla asi tříminutová scéna přecijen tak jednoduché nebylo. První den jsme prostě všechno nestihli, takže jsme se na hřbitov vydali znovu, tentokrát ve třech - režie, kamera a já. Jen jsme se trošku nesešli časově a tak jsme s Verčou část odpoledne, nakonec docela příjemně, trávili v chrámu nového náboženství, v Metropoli Zličín. Dali jsme si obídek, budili pozdvižení při maskování a projevili uznání architektovi, který Metropoli navrhl krásně světlou, vzdušnou a ne tolik stísněnou, jako je většina těch, co znám.
      Konečně dorazil Kuba a zrovna scéna, kdy jsme nastupovali do autobusu, by se mohla točit jako akční. Autobus už skoro zavíral dveře, když v tom z metra vystřelila žhavá střela se stativem na zádech. Nastoupil doslova se zaklapnutím dveří, takhle kdybych si to chtěl naplánovat, tak se mi to snad ani nemůže povést xD.

      První skutečnost, která nám vehnala troch vrásky byl fakt, že od posledního natáčení opadalo listí. Nevěřili byste, nakolik to dokáže změnit hřbitov obehnaný křovím. M jsme byli na úplně jiném místě! Další nepříjemná skutečnost bylo počasí. Když se na to dívám zpětně, tak jsme si vybrali jediný den v celém tom babím létě, kdy bylo zima. Což o to, Kuba s Verčou měli péřovky, ale běhejte si v tý kládě na boso v bruchách a roztrhaný tunice. Semtam nějakej trn, no krása. Ale holt pro umění se musí trpět. Už jsem slyšel i o blázech, kteří takhle běhali na boso i po sněhu (tímto důrazně varuju slečnu režisérku, že jestli budu v podobném úboru natáčet v zimě, že jí provedu něco obzvlášť ošklivýho). Další bod programu byl zaseklý stativ, který jsme nikdo svýma zmrzlýma rukama nebyli schopní rozdělat. Ale nakonec jsme vážně všechnno natočili!

      Na autobus jsme čekali v místní hospůdce. Měli tu moc dobrou horkou čokoládu a polívku, dle pohledů už o něco méně porozumění s exoty s hlavou nabílo a droždím na xichtě.
Nakonec jsme sedli do autobusu a vydali se ke svým domovům. Dotáčka byla za námi, tentokráte velice dobrodružně pojatá. Ale položme si otázku – bavilo by nás to bez toho?

-- Mathy --