2. Natáčecí den (28.10. 2008)

      Stalo se tak 28.října 2008, kdy celý národ oslavoval osvobození z područí habsburské monarchie rakousko-ukerské. Někdo se pro to hádal, pár jich pro to umřelo, každopádně všem v čele s pantatíčkem Masarykem jim patří náš velký dík jednak za to, že můžeme žít v samostatném státě a druhak že jsme měli volno a mohli jít točit :o).

      Druhý natáčecí den byl už krapet náročnější. Už to při něm vypadalo, jako bychom točili film. Kromě kostýmů jsme potřebovali totiž i rekvizity a potřebovali jsme TEXT! Zároveň i osazenstva bylo více. Točili jsme scény s Kalibarrem, takže s námi jel i Tomáš „Gelefier“ Jejkal se svou drahou polovičkou. Vlastně nám tentokrát dělal i řidiče, neb Hanka nemohla.

Odjezd byl pro mě lehce nervydrásající. Anebo tomu spíš nerozumim :o). O ženách se říká, že se dlouho vypravují, protože chtějí, aby, než vyjdou, bylo všechno perfektní. A Verča je vážně žena se vším všudy a možná ještě s něčím navrch. K mému údivu jsme ale nakonec vyrazili poměrně brzo, pouze o půlhodinu později, než bylo v plánu. Horší fakt byl ten, že jsme neměli stůl, měli jsme jen jednu hodně improvizovanou a nejspíš nefunkční náhražku. A to by ve scéně, která se celá odehrává kolem stolu, na kterém leží zbytek rekvizit, mohl být vyloženě problém. Díky bohům, vyřešilo se to samo….
      Odjížděli jsme tedy v pětičlenném složení – Verča, Kuba, Gelefier, Martinka. Natáčení se odehrávalo nedaleko obce Všestudy (viz sekce Kde natáčíme?). Auto jsme zapíchli nedaleko jedné moc pěkné usedlosti. Bylo to něco mezi statkem a malým zámkem. Poté jsme se vydali polní cestou k takové velké hromadě šutrů. Už most se sfingou dával tušit, že něco "není v pořádku". Do „hromady šutrů“ totiž vedly dlouhé kamenné točité schody, protkané malými průzory a celý podzemní komplex byl protkán několika tunely. Všemu vévodila místnost, kam nám byl seslán zázrak – velký kamenný stůl! Místnost byla vcelku prostorná a světlo dovnitř pronikalo zamřížovaným okénkem. Nekromantská kobka jako vyšitá.

      A tak jsme byli převlečeni, napatláni, rekvizity rozmístěny a zapáleny a šlo se točit. Nejdřív se točili scény, kdy Gauldoth schází po schodech do kobky. Chvílemi jsem měl obavy, že se před kamerou (nebo spíše pod kamerou) rozplácnu, schody pěkně klouzaly a Gauldothova maska, kterou jsem měl prvně a nebyl jsem na ní zvyklý, mi zúžovala výhled. Také jsme se potýkali, a to tedy celé natáčení, s nedostatkem světla. Kobka je holt kobka a na nasvětlování jsme měli jen louče. Ale ze snapshotů si myslím, že záběry nakonec dopadly moc pěkně a že jiné, než ohňové světlo, by nevypadalo hezky.
      Nejvíce času jsme ale strávili natáčením rozhovorů Gauldotha s Kalibarrem. Tady se poznalo, že už jsme s Gčkem "ostřílení veteráni" a že těch několik let vystupování a RPčkování na LARPech na nás přecijen nějaké následky zanechalo. Nevím, jak jemu, ale mě se s ním hrálo skvěle, jsem na něj prostě zvyklý. A jako obvykle jsem od něj koncem jedné ze scén dostal na budku. Občas si říkám, že kdyby mě nemoh v nějakym vystoupení mlátit, že by to snad ani nehrál.
      Během natáčení už se nám podařilo i pár pěkných přežblebtů a třeba nekromantská kniha, psaná zlým pseudo švabachem, byla kuchařka. Občas sice měl nad knihou nějaké průpovídky, ale docela mě mrzí, že jsme nenatočili něco na způsob "Vítejte u dalšího dílu "Vaříme s Kalibarrem" ".
Dotočili jsme poslední záběr, sklapli stativy (tentokrát jsme žádnej ani nezasekli), pobrali fidlátka a vyrazili dom. Chudák Martinka, i když měla foťák, se asi trošku nudila, ale i tak jí patří dík, že to tam s námi vydržela. Jinak já jsem si natáčení moc užil, byla to švanda, konečně už ani zima mi nebyla a fotky z toho vypadají naprosto božsky.