Connected successfully
Warning: Use of undefined constant nula - assumed 'nula' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /www/doc/www.polomrtvy.cz/www/denik/15_den.php on line 25
Warning: Use of undefined constant jedna - assumed 'jedna' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /www/doc/www.polomrtvy.cz/www/denik/15_den.php on line 25
Warning: Use of undefined constant dva - assumed 'dva' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /www/doc/www.polomrtvy.cz/www/denik/15_den.php on line 25
Warning: Use of undefined constant tři - assumed 'tři' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /www/doc/www.polomrtvy.cz/www/denik/15_den.php on line 25
Warning: Use of undefined constant čtyři - assumed 'čtyři' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /www/doc/www.polomrtvy.cz/www/denik/15_den.php on line 25
Warning: Use of undefined constant pět - assumed 'pět' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /www/doc/www.polomrtvy.cz/www/denik/15_den.php on line 25
Warning: Use of undefined constant šest - assumed 'šest' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /www/doc/www.polomrtvy.cz/www/denik/15_den.php on line 25
Warning: Use of undefined constant sedm - assumed 'sedm' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /www/doc/www.polomrtvy.cz/www/denik/15_den.php on line 25
Warning: Use of undefined constant osm - assumed 'osm' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /www/doc/www.polomrtvy.cz/www/denik/15_den.php on line 25
Warning: Use of undefined constant devět - assumed 'devět' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /www/doc/www.polomrtvy.cz/www/denik/15_den.php on line 25
Warning: Use of undefined constant deset - assumed 'deset' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /www/doc/www.polomrtvy.cz/www/denik/15_den.php on line 25
Poté jsme se přesunuli za blízký mostek na pole, kde jsme všechno natáčeli na pozadí cca 100m pásu křoví, protože to bylo jediné místo, kde nebyly vidět mosty, domy ani silnice. Komparzisté se převlékli do kostýmů, z nedaleké stáje jsme přivezli troje vidle, nastrojil se koník a mohlo se točit.
Natáčení to bylo neobvyklé hned z několika důvodů, například opět v něm figurovali čtyřnozí herci: koník, který spolupracoval, a skvěle vycvičená čtyřhlavá psí smečka. Dokonce si přišli zakomparzovat i někteří krašováci, kteří se doteď našemu natáčení úspěšně vyhýbali.
Točil se dav pronásledující ubohého Gauldotha. Pohled to byl vskutku skvostný: dav ryčel, psi štěkali, vidle se míhaly vzduchem … Pak přišlo vypuštění psů. To se ze začátku moc nedařilo, protože psi se vesele pronásledovali mezi sebou a na hlavního hrdinu se vykvákli. Tak byla ze smečky vybrána psice Dianka, která se Mathymu pokaždé velice zkušeně zakousla do zadku.
Jako další přišel na řadu rytíř přijíždějící na koni. Čezy se proto oblékl do kroužků a plátových ramen, dostal plátový rukavice a na hlavu hrncovku. Zpočátku měl jenom přijet krokem, zastavit a seskočit, ale režie si vymyslela, že to chce ze cvalu. Po Čezyho počátečních protestech ho Káťa, jakožto majitelka koně, instruovala co a jak a ujistila ho, že to je ten nejhodnější kůň na světě a že s ním určitě nikam neuteče. A tak Čezy odevzdaně vsedl na koně, natáhl rukavice, ve kterých nic necítil, nasadil helmu, ve které nic neviděl a o 20kg těžší vyjel vstříc svému osudu. Jenže co čert nechtěl, kůň se polekal, vystřelil dopředu a bezmocný Čezy okusil sílu gravitace (pozn.Mathy – tzn. sestoupil z koně dřív a jinak než měl asi původně v plánu). Naštěstí vyvázl bez zranění. Oblékli jsme tedy za rytíře Káťu, se kterou sme to celé dotočili. Komparzisté se převlékli a občerstvili, náš časový odhad vyšel naprosto přesně a doufám, že si to všichni užili. Moc děkujem všem, kdo se zúčastnili; Katce Řejhový, koníkovi Chablíkovi a psicím Diance, Besince a Matyldě, Katce Králový a psici Dinušce, Petře Féfuli Vojtový a jejímu Pajdátku (hraje těhotné břicho), Honzovi Čezymu Cieslarovi, Karlu Hartmanovi, Martině Husákový, Ondrovi Weisskopfovi a Pavlovi Spolubydlícímu (pozn. Mathy - Ondróó, jak se jmenuje příjmením :D ?).
--Verča--
Ranní slunce pozdního srpna zářilo na nebi. Mraky však byly podstatně níž, pročež k nám zpočátku onoho dne, kdy se psal den dvacátý osmý, měsíce
osmého, roku dvoutisícího desátého, mnoho paprsků nedolétlo. Meteorologové byli k tomuto dni poměrně dost skeptičtí. Nejdříve vyhlašovali přívalové deště, potom déšť, nakonec se dostali k přeháňkám a ve chvíli, když už se dostali do fáze, kdy už vážně neměli páru, jak vlastně bude, vyhlásili stav „Polojansno až zataženo, místy přeháňky až bouřky“. To dokáže pojmout převážnou část možností, snad kromě sněžení (kteréžto v srpnu povětšinou nehrozí), tudíž se tímto prohlášením nevystavují nebezpečí nařčení, že se netrefili. Neblahý efekt to však mělo na naše komparsisty, kteří nám ve zděšení psali SMSky typu „Jé, vy jste to nezrušili? Vždyť má být ošklivo! My už s tím nepočítáme!“. Nakonec však všechno dopadlo dobře a s bravurním načasováním na nás ve chvíli první pomyslné klapky vykouklo dokonce sluníčko (zejména k Pavlixově nelibosti, který pak neviděl na display kamery).
Vše podstatné tu už výše vylíčila Verča, proto se já soustředím na věci nedůležité, viz můj úvod.
Ačkoliv mluvit o cateringu jako o nedůležité části natáčení by bylo rouhání. Zvlášť, když byl tak výbornej, jako byl. Dobroty tentokrát připravovaly Verča s Klárkou – Klárka pekla cosi, čemu říkala „slanej štrúdl“ – bylo to z listovýho těsta a uvnitř toho byla šunka, párky, nějaký koření, sýry(?) – hmm lahoda! Verča napekla naopak sladký – mělo to takový piškotový těsto a pudinkovo-čokoládovou polevu. Prostě žraso. Jenom na ten slibovanej sud piva se nakonec nedostalo, neb jsme na place byli jenom tři, kteří by ho pili. Ač jsem jako správný dačický přeborník nejenom v šermu, ale i v pití, vypít sud ve třech by bylo přeci jen nad naše síly. Tak nám teď stojí v garáži a s Verčou řešíme docela milý dilema – co s nim?
Konečně jsme na natáčení evidovali i Krašováky! Za skoro dva roky natáčení, se nám zatím před kameru nepodařilo dostat víc, než jejich stan, ale letos nás vyloženě zachránili. Počítal jsem totiž, že se natáčení zúčastní Ordures, kteří se na Wothanburgu tvářili jako že s nimi můžeme počítat i nadále. Ti nás ovšem vypekli, protože si drze udělali vlastní program a ani se nás nezeptali, jestli je na bitvu a soustředění pustíme (doufám, že jste v tónu mého hlasu zaznamenali pokus o ftip). To mě, pravda, trochu znervóznělo, ale řekl jsem si nevadí, rozhodíme sítě jinam. Nakonec jsem zjistil, že tenhle víkend je docela nabitej – byly v něm asi dvě gotický bitvy a jedna třicítková. To už jsem začínal trochu panikařit. Naštěstí to ale dopadlo nad očekávání a dorazili právě Krašováci, Ondra Weisskopf od Heliosáků, kterej s sebou přivedl i chudáka spolubydlícího, Verčina kamarádka ze školy Katka Řejhová i částí kolchozu a její kamarádka Katka Králová s hafanem.
Zvířectva bylo fakt HAFo. Jeden jezevčík a tři více či méně border kólie. Tzv. borderky jsou děsivě akční, hrozně chytrý psi. Hodně se používaj jako ovčácký psi, vidět jsou ale dost i třeba v reklamách (vzpomínáte na tu na Milku? Jak tam kráva, která skáče pro létající talíř – ta kráva je teda skutečně kráva, ale ten černobílej pes, ve kterýho se potom ta kráva přetransformuje, když se jeho majitelka dostane z čokoládovýho rauše – to je borderka. Mimojné Milky jsem zkoušel už snad všechny druhy, ale nikdy jsem po ní neměl stav, kdy bych viděl místo psů krávy. Nekalá reklama? Ačkoliv kdysi jsem nedopatřením snědl dva koláčky, který to uměly, ale to už odbočuju.). Kdo si nedopatřením začal hrát s klackem, nebo pohazovat s jabkem najednou zjistil, že mu na ruce visí pes. A jak se doličnýho předmětu zbavil, rozeběhla se za ním naráz celá štěkající smečka. Co mě ale zaujalo nejvíc, bylo to, že stačil jeden velitelskej rozkaz od paničky a všichni psi byli takřka v pozoru. Byla s nima vážně radost pracovat. Při natáčení na nich bylo vidět zápal pro věc. Na náš blbej dotaz, jestli by šlo zařídit, aby psi štěkali se na nás majitelky nechápavě zadívali, s tím že „To teda budou štěkat“. Problém by byl spíš, kdybychom chtěli, aby neštěkali. Jakmile se totiž rozběhl dav, psi se rozeřvali, jako by mě chtěli vážně sežrat. Co mě znervózňovalo nejvíc byl fakt, že minimálně dva z nich poslouchali na rozkaz „Trhej!“, přičemž jeden z nich byl zvyklej útočit na ruku a druhej na břicho. Krása. Naštěstí byly vážně poslušný a stačilo slovo a krvelačná šelma začala vrtět ocasem a svý potencionální oběti olizovat obličej. Stejně mě ale trochu vyděsilo, když se mi jeden z nich prvně zakousnul do řiti a pak někdo našel na zemi kus urvanýho plátna. Nějak se mi to natáčení vymyká. Posledně jsem stál u kůlu, házeli po mě všim možnym a tentokrát na mě pouštěli psy. Myslim, že nad obsahem příštího scénáře bychom se měli poněkud zamyslet.
Legrace byla i s koněm. Mardora toho dne hrál jubilejně třetí člověk. V pořadí druhý, toho dne první (matu vás?), byl rytíř řádu Krašováků, Čezy ze Strašnic. Jelikož udělal tu chybu a přiznal se, že už na koni předtím někdy seděl, navlíkli jsme ho do Mardorovy zbroje a přikázali cválat. Jenže jak je v hrncovce prd vidět, tak je v plátových rukavicích houby cit. Navíc kynetická energie kroužkového brnění má jistý konzervativní pohled na svět, hlavně co se týče směru jízdy. Takže ve chvíli, kdy kůň zatočil vlevo, pokračovala zbroj pořád rovně. A tak se stalo, co muselo. Ozval se Velký Třesk a Čezy, kterýho jsme před tím přemluvili, ať si pod zbroj nebere prošívku, protože jí nepotřebuje, ležel na zemi a tvářil se vyloženě nespokojeně.
I posadili jsme na koníka jeho majitelku. Ta ve zbroji vypadala jako někdo, kdo má velikost S a je oblečený ve velikosti XXL. Ale co, záběr je krátkej a korektnosti skriptu bylo učiněno zadost.
A to je asi vše. Byl to moc fajn den, moc jsem si ho užil, doufám, že se líbil i ostatním. Jsem rád, že jsme sfoukli práci se zvířaty, měl jsem z toho docela obavy. Toho dne jsme ale bez větší nadsázky pracovali s profesionály, kteří měli svá zvířata perfektně zmáknutá a byla s nimi radost pracovat. Díky všem a těšíme se zase příště!
--Mathy--
Fatal error: Uncaught Error: Call to undefined function MySQL_Query() in /www/doc/www.polomrtvy.cz/www/denik/15_den.php:188 Stack trace: #0 {main} thrown in /www/doc/www.polomrtvy.cz/www/denik/15_den.php on line 188
Warning: Use of undefined constant nula - assumed 'nula' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /www/doc/www.polomrtvy.cz/www/denik/15_den.php on line 25
Warning: Use of undefined constant jedna - assumed 'jedna' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /www/doc/www.polomrtvy.cz/www/denik/15_den.php on line 25
Warning: Use of undefined constant dva - assumed 'dva' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /www/doc/www.polomrtvy.cz/www/denik/15_den.php on line 25
Warning: Use of undefined constant tři - assumed 'tři' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /www/doc/www.polomrtvy.cz/www/denik/15_den.php on line 25
Warning: Use of undefined constant čtyři - assumed 'čtyři' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /www/doc/www.polomrtvy.cz/www/denik/15_den.php on line 25
Warning: Use of undefined constant pět - assumed 'pět' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /www/doc/www.polomrtvy.cz/www/denik/15_den.php on line 25
Warning: Use of undefined constant šest - assumed 'šest' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /www/doc/www.polomrtvy.cz/www/denik/15_den.php on line 25
Warning: Use of undefined constant sedm - assumed 'sedm' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /www/doc/www.polomrtvy.cz/www/denik/15_den.php on line 25
Warning: Use of undefined constant osm - assumed 'osm' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /www/doc/www.polomrtvy.cz/www/denik/15_den.php on line 25
Warning: Use of undefined constant devět - assumed 'devět' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /www/doc/www.polomrtvy.cz/www/denik/15_den.php on line 25
Warning: Use of undefined constant deset - assumed 'deset' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /www/doc/www.polomrtvy.cz/www/denik/15_den.php on line 25
15. Natáčecí den (sobota 28.8.2010)
Tak za sebou máme další úspěšné natáčení. Všechno vycházelo nad očekávání dobře, meteorologové se zase pořádně pletli a tak místo deštivé zimy nás oblažovalo sluníčko a relativní teplo. Na místo srazu jsme dorazili přesně a dokonce i všichni účastníci už tam čekali.Poté jsme se přesunuli za blízký mostek na pole, kde jsme všechno natáčeli na pozadí cca 100m pásu křoví, protože to bylo jediné místo, kde nebyly vidět mosty, domy ani silnice. Komparzisté se převlékli do kostýmů, z nedaleké stáje jsme přivezli troje vidle, nastrojil se koník a mohlo se točit.
Natáčení to bylo neobvyklé hned z několika důvodů, například opět v něm figurovali čtyřnozí herci: koník, který spolupracoval, a skvěle vycvičená čtyřhlavá psí smečka. Dokonce si přišli zakomparzovat i někteří krašováci, kteří se doteď našemu natáčení úspěšně vyhýbali.Točil se dav pronásledující ubohého Gauldotha. Pohled to byl vskutku skvostný: dav ryčel, psi štěkali, vidle se míhaly vzduchem … Pak přišlo vypuštění psů. To se ze začátku moc nedařilo, protože psi se vesele pronásledovali mezi sebou a na hlavního hrdinu se vykvákli. Tak byla ze smečky vybrána psice Dianka, která se Mathymu pokaždé velice zkušeně zakousla do zadku.
Jako další přišel na řadu rytíř přijíždějící na koni. Čezy se proto oblékl do kroužků a plátových ramen, dostal plátový rukavice a na hlavu hrncovku. Zpočátku měl jenom přijet krokem, zastavit a seskočit, ale režie si vymyslela, že to chce ze cvalu. Po Čezyho počátečních protestech ho Káťa, jakožto majitelka koně, instruovala co a jak a ujistila ho, že to je ten nejhodnější kůň na světě a že s ním určitě nikam neuteče. A tak Čezy odevzdaně vsedl na koně, natáhl rukavice, ve kterých nic necítil, nasadil helmu, ve které nic neviděl a o 20kg těžší vyjel vstříc svému osudu. Jenže co čert nechtěl, kůň se polekal, vystřelil dopředu a bezmocný Čezy okusil sílu gravitace (pozn.Mathy – tzn. sestoupil z koně dřív a jinak než měl asi původně v plánu). Naštěstí vyvázl bez zranění. Oblékli jsme tedy za rytíře Káťu, se kterou sme to celé dotočili. Komparzisté se převlékli a občerstvili, náš časový odhad vyšel naprosto přesně a doufám, že si to všichni užili. Moc děkujem všem, kdo se zúčastnili; Katce Řejhový, koníkovi Chablíkovi a psicím Diance, Besince a Matyldě, Katce Králový a psici Dinušce, Petře Féfuli Vojtový a jejímu Pajdátku (hraje těhotné břicho), Honzovi Čezymu Cieslarovi, Karlu Hartmanovi, Martině Husákový, Ondrovi Weisskopfovi a Pavlovi Spolubydlícímu (pozn. Mathy - Ondróó, jak se jmenuje příjmením :D ?).
--Verča--
Ranní slunce pozdního srpna zářilo na nebi. Mraky však byly podstatně níž, pročež k nám zpočátku onoho dne, kdy se psal den dvacátý osmý, měsíce
osmého, roku dvoutisícího desátého, mnoho paprsků nedolétlo. Meteorologové byli k tomuto dni poměrně dost skeptičtí. Nejdříve vyhlašovali přívalové deště, potom déšť, nakonec se dostali k přeháňkám a ve chvíli, když už se dostali do fáze, kdy už vážně neměli páru, jak vlastně bude, vyhlásili stav „Polojansno až zataženo, místy přeháňky až bouřky“. To dokáže pojmout převážnou část možností, snad kromě sněžení (kteréžto v srpnu povětšinou nehrozí), tudíž se tímto prohlášením nevystavují nebezpečí nařčení, že se netrefili. Neblahý efekt to však mělo na naše komparsisty, kteří nám ve zděšení psali SMSky typu „Jé, vy jste to nezrušili? Vždyť má být ošklivo! My už s tím nepočítáme!“. Nakonec však všechno dopadlo dobře a s bravurním načasováním na nás ve chvíli první pomyslné klapky vykouklo dokonce sluníčko (zejména k Pavlixově nelibosti, který pak neviděl na display kamery).Vše podstatné tu už výše vylíčila Verča, proto se já soustředím na věci nedůležité, viz můj úvod.
Ačkoliv mluvit o cateringu jako o nedůležité části natáčení by bylo rouhání. Zvlášť, když byl tak výbornej, jako byl. Dobroty tentokrát připravovaly Verča s Klárkou – Klárka pekla cosi, čemu říkala „slanej štrúdl“ – bylo to z listovýho těsta a uvnitř toho byla šunka, párky, nějaký koření, sýry(?) – hmm lahoda! Verča napekla naopak sladký – mělo to takový piškotový těsto a pudinkovo-čokoládovou polevu. Prostě žraso. Jenom na ten slibovanej sud piva se nakonec nedostalo, neb jsme na place byli jenom tři, kteří by ho pili. Ač jsem jako správný dačický přeborník nejenom v šermu, ale i v pití, vypít sud ve třech by bylo přeci jen nad naše síly. Tak nám teď stojí v garáži a s Verčou řešíme docela milý dilema – co s nim?
Konečně jsme na natáčení evidovali i Krašováky! Za skoro dva roky natáčení, se nám zatím před kameru nepodařilo dostat víc, než jejich stan, ale letos nás vyloženě zachránili. Počítal jsem totiž, že se natáčení zúčastní Ordures, kteří se na Wothanburgu tvářili jako že s nimi můžeme počítat i nadále. Ti nás ovšem vypekli, protože si drze udělali vlastní program a ani se nás nezeptali, jestli je na bitvu a soustředění pustíme (doufám, že jste v tónu mého hlasu zaznamenali pokus o ftip). To mě, pravda, trochu znervóznělo, ale řekl jsem si nevadí, rozhodíme sítě jinam. Nakonec jsem zjistil, že tenhle víkend je docela nabitej – byly v něm asi dvě gotický bitvy a jedna třicítková. To už jsem začínal trochu panikařit. Naštěstí to ale dopadlo nad očekávání a dorazili právě Krašováci, Ondra Weisskopf od Heliosáků, kterej s sebou přivedl i chudáka spolubydlícího, Verčina kamarádka ze školy Katka Řejhová i částí kolchozu a její kamarádka Katka Králová s hafanem.
Zvířectva bylo fakt HAFo. Jeden jezevčík a tři více či méně border kólie. Tzv. borderky jsou děsivě akční, hrozně chytrý psi. Hodně se používaj jako ovčácký psi, vidět jsou ale dost i třeba v reklamách (vzpomínáte na tu na Milku? Jak tam kráva, která skáče pro létající talíř – ta kráva je teda skutečně kráva, ale ten černobílej pes, ve kterýho se potom ta kráva přetransformuje, když se jeho majitelka dostane z čokoládovýho rauše – to je borderka. Mimojné Milky jsem zkoušel už snad všechny druhy, ale nikdy jsem po ní neměl stav, kdy bych viděl místo psů krávy. Nekalá reklama? Ačkoliv kdysi jsem nedopatřením snědl dva koláčky, který to uměly, ale to už odbočuju.). Kdo si nedopatřením začal hrát s klackem, nebo pohazovat s jabkem najednou zjistil, že mu na ruce visí pes. A jak se doličnýho předmětu zbavil, rozeběhla se za ním naráz celá štěkající smečka. Co mě ale zaujalo nejvíc, bylo to, že stačil jeden velitelskej rozkaz od paničky a všichni psi byli takřka v pozoru. Byla s nima vážně radost pracovat. Při natáčení na nich bylo vidět zápal pro věc. Na náš blbej dotaz, jestli by šlo zařídit, aby psi štěkali se na nás majitelky nechápavě zadívali, s tím že „To teda budou štěkat“. Problém by byl spíš, kdybychom chtěli, aby neštěkali. Jakmile se totiž rozběhl dav, psi se rozeřvali, jako by mě chtěli vážně sežrat. Co mě znervózňovalo nejvíc byl fakt, že minimálně dva z nich poslouchali na rozkaz „Trhej!“, přičemž jeden z nich byl zvyklej útočit na ruku a druhej na břicho. Krása. Naštěstí byly vážně poslušný a stačilo slovo a krvelačná šelma začala vrtět ocasem a svý potencionální oběti olizovat obličej. Stejně mě ale trochu vyděsilo, když se mi jeden z nich prvně zakousnul do řiti a pak někdo našel na zemi kus urvanýho plátna. Nějak se mi to natáčení vymyká. Posledně jsem stál u kůlu, házeli po mě všim možnym a tentokrát na mě pouštěli psy. Myslim, že nad obsahem příštího scénáře bychom se měli poněkud zamyslet. Legrace byla i s koněm. Mardora toho dne hrál jubilejně třetí člověk. V pořadí druhý, toho dne první (matu vás?), byl rytíř řádu Krašováků, Čezy ze Strašnic. Jelikož udělal tu chybu a přiznal se, že už na koni předtím někdy seděl, navlíkli jsme ho do Mardorovy zbroje a přikázali cválat. Jenže jak je v hrncovce prd vidět, tak je v plátových rukavicích houby cit. Navíc kynetická energie kroužkového brnění má jistý konzervativní pohled na svět, hlavně co se týče směru jízdy. Takže ve chvíli, kdy kůň zatočil vlevo, pokračovala zbroj pořád rovně. A tak se stalo, co muselo. Ozval se Velký Třesk a Čezy, kterýho jsme před tím přemluvili, ať si pod zbroj nebere prošívku, protože jí nepotřebuje, ležel na zemi a tvářil se vyloženě nespokojeně.I posadili jsme na koníka jeho majitelku. Ta ve zbroji vypadala jako někdo, kdo má velikost S a je oblečený ve velikosti XXL. Ale co, záběr je krátkej a korektnosti skriptu bylo učiněno zadost.
A to je asi vše. Byl to moc fajn den, moc jsem si ho užil, doufám, že se líbil i ostatním. Jsem rád, že jsme sfoukli práci se zvířaty, měl jsem z toho docela obavy. Toho dne jsme ale bez větší nadsázky pracovali s profesionály, kteří měli svá zvířata perfektně zmáknutá a byla s nimi radost pracovat. Díky všem a těšíme se zase příště!
--Mathy--
Video sestřih z natáčení:
Komentáře
...máte k tomu něco? Napište nám to!
Fatal error: Uncaught Error: Call to undefined function MySQL_Query() in /www/doc/www.polomrtvy.cz/www/denik/15_den.php:188 Stack trace: #0 {main} thrown in /www/doc/www.polomrtvy.cz/www/denik/15_den.php on line 188