14. Natáčecí den (víkend okolo 5.6.2010)


Motto akce:
My víme, že nejsme dokonalý, tak nám to prosimvás moc nezdůrazňujte...
--Pavlix--
obrázek      Dálnice hučí pod koly Pavlixovýho Wolkswagenu, cigaretový dým pomalu vylétá okýnkem a hladina alkoholu v krvi postupně klesá. Jako poslední z celé výpravy se vzdalujeme od Wothanburgu a od víkendu, na který nechci nikdy zapomenout. Když jsme necelé dva roky zpátky začali s Verčou a Kubou ve třech točit Polomrtvýho, ani ve snu by nás nenapadlo, že se naše snažení jednou rozroste do rozměrů, kdy budeme potřebovat catering, sud piva na večer a budeme točit na místě, kde se točily i komerční americké filmy. Ale je to tak. Na harddisku se mi těsná 19,27GB naprosto libózních záběrů, u srdce mě hřejí vzpomínky na krásnou akci a v hlavě mi tepe armáda permoníků z "afterparty", která končila někdy kolem sedmé ranní. Prostě - bylo to boží a znovu se přesvědčuju o tom, jak je dobře, že si Verča tohle všechno vymyslela a že nás k realizaci projektu přizvala.

Jak jsme se tam sakra vůbec octli??

      Že potřebujeme historický skanzen a že asi nebude vůbec legrace ho sehnat jsme začali řešit tuším po čtvrtém natáčecím dni. Proto jsme vypsali něco, co bych popsal jako "výběrové řízení naruby". Princip spočíval v tom, že jsme napsali podlézavý dotaz, ukončený tím, že je náš tým ryze amatérský a tudíž nemá peníze na placení jakéhokoliv nájemného. Potom jsme už jenom čekali, zda mezi odpověďmi bude někdo, kdo se nám nevysměje a vezme nás pod svá archeoskanzenní křídla.
      Nakonec se opravdu zadařilo a ozval se nám pán z Curie Vitkov, člověk, kterého zná snad každý šermíř, chlapík, podle jehož stránek jsem si pletl svojí první kroužkárnu, ikona české živé historie, sám velký Wothan. Ten naší věc probral i se zbytkem osazenstva hradiště a nakonec vyslovil svojí cenu: víkend hradišti prospěšných prací. Ale co Vám tu budu povídat, o brigádě jsem se už rozepisoval dříve.

Přípravy

      Přípravy byly dalekosáhlé a dlouhé. Největší oříšek byl pravděpodobně fakt, že nikdo z nás předtím nikdy nic neorganizoval. Tím pádem jsme vlasně vůbec nevěděli, odkud začít. V tomhle nám hodně pomohla naše staronová Dačická (nechtějte to vysvětlovat, je to složitý :o)) Violetta, která nám napsala pár typů v rozsahu průměrné absolventské práce (bohužel jsem měl tou dobou již odvevzdáno :( ), které jsme si vzali jako mooster a při organizaci nám v mnohém pomohli.
      Přemýšleli jsme jak to celé zacílit, aby se nám tam podařilo přilákat co nejvíce lidí, zároveň jsme ale akci nechtěli propagovat ve velkém (třeba přes server sermiri.cz, s Roggym přes Pražské knihovny, v jistých barvách se rýsoval i inzerát v Pevnosti), aby nám počty nepřerostly přes hlavu a po našem natáčení nezbylo na Kopci místo skanzenu spáleniště. Nakonec jsme se rozhodli obepsat kamarády šermíře, se kterými se dobře známe a se kterými tu a tam spolupracujeme, což se ukázalo jako správný tah. Někdo bohužel odpadl (je sezóna), ale naštěstí se většina chytla, a tak se na natáčení podílely celkem čtyři šermířské skupiny: Přátelé pana Mikuláše Dačického z Heslova, Ordures, Helios Argenteus, dva lidi od Vendolů a pár bezprizorních jedinců. Hlavní výhoda tohoto složení tkvěla hlavně v tom, že si většina přivezla svoje kostýmy a ani hraní jim nebylo úplně cizí.
      Další věc, kterou jsme paralelně řešili bylo jídlo a pití, ze kterého jsme chtěli částečně udělat lákadlo na obrázekakci. Jídlo se naštěstí vyřešilo už předem, neboť naše kamarádka Terka Řežábková nám už několikrát říkala, jak ráda vaří a pakliže bychom potřebovali, o jídlo se nám postará. A tak jsme její nabídku zneužili a to hned ve velkém. Odhadovali jsme něco mezi dvaceti až třiceti lidmi, nakonec jsme se trefili přesně mezi a bylo nás dvacet pět. Úkolu nakrmit pět a dvacet hladových herců se Terka se svojí mamkou zhostily se ctí a tak jsme v pátek s tatíkem odváželi 17 l buřtguláše, 48 kusů rybízové bublaniny, 48 kusů jablečného koláče a mísu s pomazánkou. Za jejich přínos mají náš obrovský dík. Pití zajišťoval Pavlix, který sehnal 50 l sud s Gambáčem.
      Nutno říct, že s obojím jsme si ještě užili spoustu legrace, ale jsme díky tomu zase o něco chytřejší.
      Nakonec tu byla věc samotné organizace. Nad ní jsme proseděli pokaždé s týdení prodlevou tři večery a z každé vzešly minimálně tři hustě popsané listy A4 a třeskutá ranní kocovina. Ta, kdyžtak o tom přemýšlím, je snad už pevnou součástí našich natáčení stejně jako kamera nebo mastix na masku. Když už natáčecí akce není celovíkendová, točí se takřka výhradně v sobotu a pokaždé jde alespoň někdo ze štábu v pátek někam na tah. Samozřejmě to neznamená, že bychom byli zhýralí alkoholici, snažíme se pouze důsledně dodržovat autenticitu natáčených záběrů (konečně ten film se jmenuje "Polomrtvý", no ne?).

      Sečteno, podtrženo, měli jsme pakt s Wothanem, nakreslený moře storyboardů, rozepsanej časovej harmonogram, měli jsme právně podloženej egyptologickej guláš, sud piva a bandu šermířů. Pravda pak jsem jeden večer strávil nad Excelovskou tabulkou a zjišťoval, jak tam tu bandu vlastně dopravíme. Štěstí nakonec stálo při nás, vešli jsme se přesně na počet do šesti aut. Krása.

      Rád bych moc poděkoval všem, kdo se podíleli na přípravných akcích, každá rada pro nás byla opravdu drahá. Rád bych taky poděkoval tatíkovi, že mi pomohl odvést jídlo od Terky. Zároveň se omlouvám těm, na který jsem zapomněl, neboť jsem skleróza, nebojte se mi to napsat do komentů a já Vás sem připíšu O:-). Omluva taky patří za to, že avizované pivo nakonec nebylo zadarmo úplně, ale s doplatkem. To víte, krýze se na nás podepsala :(

Pátek

      I přišel den D, s počátečním písmenem P, čísly 4,6 a 2010. První zásek v organizaci byl asi zvolený čas odjezdu. Většina Ordures předem nahlásila, že 17:30 je pro ně nestíhatelný termín a do aut nabrali i ostatní, kteří na tom byli podobně. Na původním shromaždišti se tedy nakonec měla sejít pouze polovina Účastníků zájezdu. Ta se na místo určení musela nejpve pracně prokousat příšernou dopravní zácpou (krátká revize faktů - byl pátek, půl šesté a bylo krásné počasí). Na svou obranu musím uvést hlavně fakt, že na nás Wothan čekal na hradišti, kde jsme si společně chtěli osobně probrat podmínky existence na Curii. Buď jak buď bychom tedy museli přijet nadvakrát. Zda-li bylo výsledné řešení ideální je asi na delší debatu.
      Na shromaždiště jsme dorazili jako první - Pavlix, Verča a já. Do poslední chvíle to vypadalo, že alespoň jeden z nás pojede na Čerňák autobusem, takhle narvaný auto jsem neviděl už hodně dlouho. Nakonec jsme ale Verču úspěšně zarovnali kostýmama a vyrazili. Na parkovišti jsme přemýšleli, co jsme ještě zapomněli koupit, proto jsme se já a Pavlix vydali do CČM pro balení toaletního papíru a rohlíky. Vrátili jsme se s lahví lambruska a malým 5ti l sudem Gambrinusu na večer. Na toaleťák a rohlíky jsme samozřejmě zapomněli, takže je při druhém pokusu koupila Verča s Káťou.
      Nakonec jsme tu byli všichni a vyrazili jsme k cíli. Jeli jsme autem a po cestě jsme nebrali benzín (Cimrmani to uměj líp, já vim :P).
obrázek      Na Curii jsme dorazili tuším kolem půl devátý. Musím se přiznat, že jsem byl trochu nervózní, protože ač jsem s pánem z Curie vedl jistou dobu formální e-mailovou korespondenci, vůbec jsem netušil, jaký jako člověk vlastně bude a tak jsem měl z úvodního setkání krapet trému. Nakonec se ukázalo, že naprosto zbytečně. Wothan je z mého úhlu pohledu archetyp šermíře. Je to fajn chlapík (což je, pravda, obecná charakteristika místních), spoustu toho ví (on teda narozdíl od většiny šermířů opravdu ), a když mu chcete taky něco říct, musíte se strefit do krátké prodlevy mezi nádechem :)). Do oka si hned padli hlavně s Koliikem a Violettou, kteří jsou oba taky blázniví historici a v sobotu vedli všemožné dyšputace dlouho do noci. Když ho zrovna neměli v drápech tihle dva usurpátoři, vyprávěl nám u ohně pohádky o lakomých lámech a historky z různých akcí. Jo. A tím bych asi ukončil tuhle recenzi na Wothana. Pardon, nechal jsem se unést. Kde jsme to skončili?
      Á, páteční večer. Postavili jsme stany, nanosili dřevo, rozdělali oheň a pak přijely holky z hospody, kde byli na večeři. Měly to přesně načasovaný :)). Náš tábor byl umístěn na opačné straně Curie, hned pod vesnicí. Bylo tu ohniště a halda dříví tvořená převážně bývalými částmi Curie. Když jsme se ubytovali, vytáhli jsme hudební nástroje. Zpočátku jsme tu měli mojí kytaru a Koliikovu kvinternu. Nakonec dorazila i Orduresí výprava, která naše hudební těleso doplnila několika dalšími hlasy a Bářinou flétnou. Když jsme vypili malý, pětilitrový sud, zjistil Pavlix, že se na něj dá vcelku úspěšně bubnovat. Nocí zněly písně Irské, Skotské, Bretaňské, České klasiky rocku, popu a country. Škoda že nejel i Pobuďák, ten kolem osmé ranní, po dvanácti hodinách nepřetržitého hraní bez zpěvníku občas přechází i na písně budovatelské. Kromě piva u ohně putoval i Orduresí zhoubný vynález - svatý inteGrál - bájný kalich tisíce a jedné chuti.

Sobota

      Jakožto spoluorganizátor jsem se ráno pokoušel dodržet harmonogram, který jsme předchozího večera při brífinku rozdali v deseti vytištěných kusech. Budíček byl v osm, snídaně v osm patnáct. K snídani byl Terčin koláč. Vodu nám Wothan pustil až po svém příjezdu (to jsme taky nějak nedomysleli) a tak se pro onu nutnou surovinu na kafe vydal Elf kamsi na statek. Čest jeho oběti!
      Po snídani byl nástup, přidělení a následný můstruňk kostýmů. Poslušni předchozích zkušeností jsme začali rovnou největší davovou scénou. Jednalo se o pokus o upálení mojí maličkosti. Tady mě překvapila verva všech účinkujících, semtam na mě přiletěl i nějaký projektyl. Naštěstí se do role nikdo nevžil natolik, aby po mě hvízdnul něčím opravdu těžkým. I tak mi ale u kůlu bylo chvílema docela ouzko. Veškeré dění jsme točili simultánně ze dvou úhlů. Verča s Pavlixem jsou už perfektně sehraní a práce jim šla od ruky.
      Jakmile se dotočila první scéna, šli jsme s Koliikem točit druhou, nedavovou. Zbytek byl maskován na scénu třetí. Druhá scéna byla martyrium pro všechny zůčastněné, měl jsem tu opět delší rozhovor. Co vám budu povídat. Mohl bych se vymlouvat na to, že mám zkouškový, že mě čekají závěrečky nebo na to, že jsem spoluorganizátor. Zkrátka neuměl jsem text. Točili jsme to...no hodněkrát. Tak jenom doufám, že z toho něco vzejde. Kdybychom toho ve chvíli, kdy se projekt začal rozjíždět, neměli tolik natočeno, asi bych mandát už dávno složil a předal ho někomu jinýmu. V současný situaci už to ale dohrát asi musim. Naopak milým překvapením byl náš dobrosrdečný Koliik, který se ten den jako mávnutím kouzelného proutku proměnil ve zlého a arogantního rytíře Mardora. Kdo by to do něj řekl?
      Další příjemné překvapení, zpočátku spíš šok, byl příchod do Klárčiný maskérny. Ta si totiž nedávno udělala maskérský kurz u Českého Červeného Kříže. Tady se za účelem tréninku mediků maskují spáleniny, otevřené zlomeniny, tržné rány a posmrtná bledost. Jó, letošní zombíci měli prostě grády.
obrázek      Fotky nejspíš napoví víc a počkejte si na finální sestřih. Ke vzhledu ani k nasazení a hereckým výkonům účinkujících se mi zkrátka nedostává slov. Zajímavý objev učinili i naši dva kameramani, kteří mi ukázali že i z ruky se dají natočit výborné záběry, ve kterých i potyčka cca 20ti lidí vypadá skoro jako bitva.
      V podobném duchu se potom nesl celý zbytek dne. V jedné ze scén se před kameru nechal ukecat dokonce i Wothan.

      Třetí, mnou zaznamenaný zásek se objevil při obědě. Ač jsme s gulášem snažili nakládat sebelíp, lednici jsme s sebou neměli a tak nám trochu zkysnul. Naštěstí ne nijak zásadně a převážná většina účastníků se z něj dosyta najedla (a následně neposrala), ale jelikož jsme s sebou měli i dvě děcka (zmínil jsem to už?), nechtěla jejich starostlivá mamina riskovat, že budou mít břichabol oni. A tak se nám kus herců odebral na nákup a potom se jal se vařit guláš čerstvý.
      Čtvrtý, nejvážnější průšvih byl sud s pivem. Ten jsme s velkou pompou a námahou dovalili k ohni jenom abychom zjistili, že výstupní zařízení není tak úplně kompatibilní se zdrojem. Respektive měli jsme k sudu blbou pípu. Vpravo les, za zády Poláci před námi louky a v levo krávy. A co teď? Samozřejmě na většině liberecka se používá převážně ten typ pípy, který jsme zrovna nepotřebovali. K nastalému brainstormingu se nezištně přidal i Wothan, který neúspěšně žhavil svoje kontakty, až svým nápadem zachránila situaci Klárka. Ta přišla s nápadem zkusit hospodu, kde byly na jídle, neboť jídlo tam bylo skvělé a obsluha moc příjemná. Restaurace se jmenovala U Kořínků, situována byla v Nové vsi. Kromě toho, že tam výborně vaří, vlastní zařízení vážně zlatý člověk, který nám nakonec půjčil ten správný ventil.

      Konečně mohla začít zasloužená afterparty. Spát jsme šli teprve až tehdy, když to, co jsme zpočátku považovali za světla Prahy vystoupilo nad obzor. Jako spací úložiště jsem si vyhlédl čtyřhvězdičkové úložiště rákosu, kde jsem setrval až do lehce odpoledních hodin.

Neděle

obrázek      Ráno jsem se probudil opět s ježkem v puse. Ta filmařina je hrozně náročnej byznys. Část bandy už byla fuč, se zbytkem, jakožto i s Wothanem jsme se rozžehnali a nakonec jsme s Pavlixem na Curii osaměli. Jen my dva a hora odpadků. Naše polovičky byly tou dobou už tuším doma. Jejich načasování zkrátka nemá chybu :)). S lítostí jsme taky museli vylít téměř polovinu nedopitého sudu. Tomu jsem se snažil všemožně předejít, ale u druhého vyprošťováka teploty ranního kafe, jsem to vzdal a s těžkým srdcem sledoval, jak s ním Pavlix zkrápí Wothanburgské vrchy.
      Nakonec jsme se sebrali a nechali Wothanburg za zády a tím uzavřeli další báječně strávenej víkend.

Závěrem

      Poměrně hojně kladený dotaz je "Kdy už to budete mít hotový?". Upřímně řečeno - my nevíme. S Wothanburgem jsme se co do počtu scén přehoupli cirka přes polovinu. Nejtěžší scény máme teoreticky za sebou, ale jenom bůh ví (a čert ví kerej), co přinese budoucnost. Nejpřesněji vám tedy můžu odpovědět příkladem: Nedávno jsem narazil na tehdy ještě amatérskou skupinu EasyFunFilm, která v prakticky stejných podmínkách točila také herní adaptaci, v jejich případě na MetalGear Solid. Film tvořili čtyři roky. Což by tak přibližně odpovídalo i našemu stavu. Pořád to máme tak trochu jako zájmový kroužek a konkrétně Wothanburg jsme plánovali skoro rok dopředu. I s ostatními natáčecími dny to, ač v kratším časovém horizontu, vypadá dost podobně. Zkrátka jsme amatéři. Ale pořád na tom makáme a k ledu to určitě nedáme, slibujem :).

      Tak ahoj na další akci! A příští tejden mi držte palce, obhajuju absolvenstkou práci na téma "Tvorba amatérského filmu od A do Z".

--Mathy-- obrázek

Na natáčení se podíleli (v abecedním pořadí):
Alena" Eleyne" Kopecká, Terka Barteková, Alena" Visenna" Šafaříková, Barbora "Bára" Gabrielová, Daiah al Athin, Jan "JJ" Hacker, Jan "Koliik" Jareš, Jirka "Náčelník" Sicha, Karolína "Karol" Bráníková, Káťa Zákostelská, Lukáš "Loki" Kramer, Mája Šafaříková, Martin "Blackie" Kroupa, Michal "Hrabě" Krejčík, Michal "Páďa" Pádecký, Kuba Steinbach, Nika Šafaříková, Pavlína "Violetta" Prošková, Vojtěch" Elv" Půlpán

+základ týmu, tzn. Verča, Klárka, Pavlix a Mathy


Komentáře

...máte k tomu něco? Napište nám to!

Jak ti říkaj?
Tvůj e-mail:

E-mailem Ti oznámíme odpověď
Tak povídej:
Nechcem tu mít brajgl - než to pošleš, musíš nám říct, kolik je jedna plus čtyři ?

Páďa Vloženo: 24.08. 2010

Hele nezapoměl si na někoho dole v titulkách ? :-D(já a Terka?)

Odpověď

Jejda ajo O:-). Napraveno. Jo a toho "abecedního" pořadí si nevšímejte :D



Mathy Vloženo: 22.06. 2010

Jinak obecně jsem opoměl pozdvihnout výkony dětského osazenstva-obě holky byly brilantní :)!


Visenna Vloženo: 15.06. 2010

Jakápak starostlivá mamina? O děti nešlo, ty jsou spokojené se sušenkama, ale my ostatní odruresáci, kteří jsme na všech akcích rozmazlovaní výtečnou Elfovou polní kuchyní jsme měli hlad :o)) tak to nesvádějme na děti... ;o)

Odpověď

Dobrá, příště napíšu "Zmlasanejm Ordures zase nevoněl náš domácí guláš." :D.

Btw teď jsem to řešil s Verčou a prckové měli prej z guláše boule za ušima :D. Tak se omlouvám, byl jsem vážně neobjektivní.



Hrabě Vloženo: 11.06. 2010

Mathy,ty barbare-vy jste vylili pivo?Nad tim pláče i moje abstinentské srdce...

Odpověď

No tyvole...a co s tim :D? Pít se to už fakt nedalo :-!. Bára si odvezla petku a mě už to po druhym vypitym fakt nešpakovalo



violetta Vloženo: 14.06. 2010

Mathy, děkuji za vlídná slova i za to, že jsou v reportu jen samé důležité věci:-)



 
Kód a kus grafiky by Mathy | Zbytek grafiky by Daniel St. Jules